Historicky první český Survivor, který TV Nova vysílala na jaře roku 2022, měl zastoupení i LGBT+ komunity v podobě vždy pozitivně naladěné, usměvavé pohoďačce Johy Špačkové. Ta se na ostrově po celou dobu soutěže svou orientací netajila a otevřeně mluvila o své přítelkyni Klárce. Johy tak měla skvělou příležitost ukázat obrovskému počtu sledujících Survivora, jak skvělí lidé v naší komunitě jsou a že se naše vztahy příliš neliší od těch heterosexuálních. Johy svou roli na ostrově zvládla bravurně, její cesta v soutěži skončila před branami velkého finále a získala si oblibu a podporu napříč Českem a Slovenskem. Jak ostatní soutěžící přijali orientaci Johy? Setkala se s nějakým hejtem? Proč v patnácti letech přemýšlela nad operací pohlaví a proč je dnes ráda, že na ni nešla? To a ještě mnohem víc se dočtete v novém unikátním rozhovoru #ztohosevylížeš.
Ahoj Johy, chci Ti na začátek velice poděkovat za to, že sis po dobu natáčení Survivora udržela svou tvář a byla jsi sama sebou. Přesně takhle jsi totiž byla perfektní! Oceňuji, že jsi se na ostrově v jednom rozhovoru otevřela a poodhalila kousek ze Tvého soukromí ohledně Tvé orientace. Podle mého názoru je ve veřejném prostoru v ČR stále velmi málo LGBT+ zastoupení a mít Tebe v takhle oblíbené reality show bylo velmi prospěšné. Díky za nás za všechny!
Pověz nám, jak probíhal casting. Zmínila jsi při něm svou orientaci? Myslíš si, že to byl jeden z důvodů, proč Tě nakonec vybrali?
Castingy byly poměrně náročné. Svou orientaci jsem zmínila, ale nenuceně. Pouze jsem při otázce “S kým žijete?” řekla, že se svou přítelkyní. Zda to byl důvod, proč mě vybrali, nedokážu posoudit. Myslím si ale, že mi to plusové body trochu přidalo. Přeci jenom se obecně pro reality show hledají lidé něčím zajímaví.
Nebála jsi se, že se na ostrově setkáš s někým homofobním, kdo Ti pobyt na ostrově znepříjemní?
Ano, toho jsem se samozřejmě obávala. Ale určitě ne nijak zvlášť ze dvou důvodů.
1) S homofobními lidmi jsem se za svůj život několikrát setkala a vím, jak s nimi mluvit.
2) Kdyby na ostrově byl někdo homofobní, dala jsem si 1+1 dohromady a došlo mi, že bych se alespoň více zviditelnila. Pro diváky by to bylo totiž zajímavé.
„Vlastně jsem na tuto situaci byla dobře připravená a nakonec mě příjemně překvapilo, že jsem se na ostrově s nikým homofobním nesetkala.“
Jak se ostatní soutěžící dozvěděli o Tvé orientaci? Jaké byly reakce?
Se soutěžícími z mého kmene Azua to bylo hned při natáčení upoutávky a s kmenem Mao na lodi při cestě na ostrov. Přišlo to tak nějak přirozeně, když jsme se mezi sebou navzájem poznávali. Holky se mě mimojiné zeptaly, jestli někoho mám. Neváhala jsem a odpověděla, že žiji s přítelkyní. Vlastně se ani nikdo nedivil. Co je zaskočilo nejvíc bylo, když jsem jim řekla, jak dlouho už s Klárkou jsem, že jsem na holky nikdo neřešil.
Změnila reality show nějak zásadně Tvůj život?
Survivor mě nijak zásadně nezměnil. Šla jsem do soutěže s tím, že rozhodně nechci, aby mě jakákoliv reality show dokázala změnit. Spousta mých kamarádů měla před začátkem soutěže obavy, aby jim domů nepřijela jiná Johy. Radili mi, ať hlavně zůstanu sama sebou a to jsem se po celou dobu soutěže snažila.
Co ti show dala a co vzala?
Survivor mi dal nesepočet zážitku a pár dobrých přátel. Jediné, co mi show vzala, je čas strávený s Klárkou, ale jelikož mám v plánu s ní strávit zbytek života, tak jsem to nějak přežila.
Častokrát jsi mluvila o své přítelkyni Klárce, se kterou jste už 12 let. Jak jste zvládly být tak dlouho bez sebe? Změnilo se něco po příjezdu domů?
Tohle byla vlastně jediná věc, která mi na ostrově dělala problém. Klárka a celkově domov mi neskutečně chyběly. Přiznám se, že na ostrově byly chvíle, kdy jsem se na to chtěla vykašlat a odjet domů za Klárkou. Někdy to bylo fakt náročné. Tohle byla za těch 12 let nejdelší doba, co jsme byly s Klárkou od sebe. Každopádně tak nějak jsem zatla zuby a řekla si “musíš to vyhrát, pro Klárku, pro rodinu, přátele a fanoušky, kteří mi doma fandili”. Po dobu strávenou na ostrově jsem si uvědomila, jak moc je pro mě Klárka důležitá a že bych si ji měla víc vážit. A teď se se jí to vše snažím vynahradit, vymýšlím co nejvíce výletů a aktivit strávených společně s Klárkou a našimi pejsky.
Zmínila jsi v jiném rozhovoru, že v sobě máš kousek holky i kluka a že kdyby Ti bylo teď 15 let, přemýšlela by jsi nad operací pohlaví. Nicméně aktuálně jsi ráda, že jsi na operaci nešla. Myslíš, že kdyby jsi to rozhodnutí tehdy udělala, mohla bys ho teď litovat? Popiš nám prosím, proč jsi se tehdy rozhodovala a proč jsi teď ráda, jak to nakonec (ne)dopadlo?
Ano je to tak, tehdy jsem sváděla vnitřní boj s tím, zda se cítím víc jako holka nebo kluk. O operaci jsem tehdy přemýšlela, ale nebylo to vůbec tak dostupné a běžné, jako je dnes. Když se na to koukám zpětně, kdyby mi nyní bylo 15 a měla jsem všechny ty možnosti, asi bych na operaci šla.
„V mládí jsem to měla těžké, setkávala jsem se se samými posměšky, nadávkami (typu babochlap, transka a pod.), takže proto jsem nad operací přemýšlela.“
Abych byla stoprocentní, “normální” a ne na 50 % holka a na 50 % kluk. Kdybych operaci tehdy podstoupila, myslím si, že bych rozhodnutí nejspíš nelitovala, protože bych se s tím naučila žít.
Ale teď už jsem dospělá a hlavně je jiná doba. Lidi se změnili, jsou vstřícnější, tolerantnější. Ve společnosti už je prostor pro lidi, kteří jsou zkrátka sami sebou a nemusí se nijak škatulkovat. Jsem za to ráda. Teď můžu být pro okolí prostě jen Johy. Taková, jak se cítím.
Co by jsi vzkázala mladým lidem, kteří třeba i nad operací aktuálně přemýšlejí?
Nejsem si jistá, jestli jsem zrovna já ten správný člověk, který by měl někomu radit. Můj názor je na to však takový, že je dobré pobavit se o tom s rodinou a přáteli, nebýt na to sám. Právě u mě to bylo rozhodující. Klárka i přátelé mi řekli, že mě mají nejraději takovou, jaká jsem. Nechtěli, abych se měnila. A to teď nemluvím o vzhledu a pohlaví, ale spíše o tom, co je uvnitř. S hormonální léčbou totiž mohou přijít osobnostní změny. Utvrdili mě, že rozhodnutí je jen a jen na mně a kdybych se pro operaci rozhodla, budou stát při mě.
Také se ke mně doneslo, že je Klárka láska Tvého života a Váš vztah budete chtít dříve či později posunout a zakládat rodinu. Jak si to představuješ i s ohledem na to, že manželství pro všechny aktuálně není v ČR schválené?
Zrovna včera jsme se o tom při cestě na hory bavily. Klárka se mě ptala, kdy už ji sakra požádám o ruku. Na to jsem odpověděla, že se určitě dočká. Co se týče tématu manželství pro všechny, tak mám opravdu smíšené pocity. Jsem naštvaná, smutná, zklamaná. Proč jsou lidé tak sobečtí? Když manželství stejnopohlavních párů funguje ve spoustě jiných státech a rozhodně nijak neohrožuje “tradiční rodinu”, proč to nejde u nás? Vždyť nikdo nikomu nic nebere. Nikdo nikomu neubližuje. Proč nechtějí být lidé dobří a přát štěstí druhým?
Můžeme Tě někde potkat a třeba i prohodit pár slov? Byla jsi letos navštívit Prague Pride?
Na Prague Pride jsme letos s Klárkou bohužel nebyly, protože nám do toho vlezla rozlučku se svobodou od kamarádky. Určitě budu moc ráda za každého človíčka, který mě zastaví a bude se chtít třeba na něco zeptat nebo si dát jen fotku. Ráda poznávám nové lidi. Potkat mě můžou buď v okolí Frenštátu (odkud pocházím) a nebo na různých akcích. Když někde takhle jsem, většinou to sdílím na mém Instagramu. Takže, pokud se chcete někde potkat, určitě mě sledujte a třeba se takto někdy někde potkáme a prohodíme pár slov.
Jak obecně vnímáš kvalitu života lidí z LGBT+ komunity nyní ve srovnání s dobou, kdy jsi byla mladá a procházela jsi coming outem?
Jak jsem zmínila, je jiná doba. Nemůžu mluvit za kvalitu života všech lidí z LGBT+ komunitty, stále se najdou lidé, kteří nám to nepřejí a dokáži hodně znepříjemnit život. Ale za sebe to vnímám tak, že je to čím dál lepší. Někdy mám i pocit, jakoby to být v LGBT+ komunitě bylo moderní. To je velká změna. Ale v zásadě mi to nevadí, jsem ráda, že se o tom víc mluví a lidé si mohou víc zvykat. Časem to už bude úplně normální. Doufám.
Co bys vzkázala svému 15 letému já?
Fuuuha… Asi jen to že bude dobře, s Klárkou to vyjde a ať pořád něco dělám, protože jinak zlenivím. 😃
