Jak hejty ničí životy LGBTQ+ lidí

---

Slova jsou jen slova. Obzvlášť od lidí, kteří pro nás nic neznamenají, které nemáme ve svém životě a jejichž názor nám může být ukradený. Jenomže… 

Takhle jednoduché to není. Jsme lidské bytosti a slova bolí, ať jsou od kohokoliv. A pokud jsou hejty mířené na sexuální orientaci, na to, koho milujeme, bolí to několikanásobně. Události posledních dní na Slovensku nás přesvědčily o tom, že slova mohou nejen ublížit, ale i zapříčinit takovou nenávist, která je schopna zabít. Pojďme se společně podívat na to, jak takovou odmítavou (a častokrát až nenávistnou) rétoriku ze strany politiků v našich středoevropských končinách přebírají i “hrdinové” (nejen) sociálních sítí, kteří pak plivou jedy kolem sebe a ztěží si dokážou představit, co tím mohou způsobit.

Ryba smrdí od hlavy

Projev prezidenta České republiky Miloše Zemana bez toho, aniž by někoho urazil, bychom si snad ani nedokázali představit. Jeho výrok o vetování návrhu zákona o manželství pro všechny páry nás díky končícímu hradnímu mandátu nechal v klidu. Co v nás ale rezonuje, je jeho slavná řeč směřující k trans lidem.

“Dovedu pochopit homosexuály, lesbičky, a tak dále. Víte, koho vůbec nechápu? To jsou ti transgender, protože jestliže si necháte přeoperovat pohlaví, dopouštíte se trestného činu sebepoškozování. Každý operační zákrok je rizikem. Tyhlety transgender, ty jsou mně opravdu bytostně odporní.”

Jak si může hlava státu dovolit v celostátním televizním vysílání urazit takto ohavným způsobem jakoukoliv sexuální menšinu? Pan prezident si nejspíš neuvědomuje, že u lidí, kteří jsou uvězněni ve svém těle, hrozí bez operace nejen zkažený život, ale i možná sebevražda. Tohle není otázka trestného činu, pane prezidente. Tohle je otázka života a smrti.

Další nenávistný výrok jsme zaznamenali i od Tomia Okamury, který během projednávání novely o stejnopohlavním manželství sice tvrdil, že SPD nemá nic proti homosexuálům a registrovanému partnerství, ale vzápětí takřka jedním dechem dodal tento skvost: 

„Část dětství jsem vyrůstal v dětském domově a můžu vám říct, že kdyby mě adoptoval stejnopohlavní pár, radši skočím z okna.“

K tomu máme asi jediné – být adoptované Tomiem Okamurou, z toho okna skočíme raději samy.

A aby toho nebylo málo, na jaře navázala spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí nechvalně proslulá Aliance pro rodinu. Ta je známá odmítavými postoji k posílení rovnosti a práv LGBTQ+ lidí a snahou o změnu ústavní definice manželství jako svazku muže a ženy. V čele této organizace stojí Jana Jochová, která v jednom z rozhovorů na otázku “Jak by se vypořádala s tím, kdyby její syn byl gay”, odpověděla:

“Asi bychom se bavili o tom, že teda bych jako nerada, aby žil s nějakým mužem a přiváděl mi ho domů…byla bych ráda, kdyby tedy zůstal nějakým způsobem sám.”

Ach Slovensko, jak tě dostat z téhle bryndy…

Ač situace na politické scéně v ČR není pro LGBTQ+ rozhodně tak příznivá, jak bychom si představovaly, v porovnání s našimi slovenskými bratry a sestrami můžeme jásat. Za současnou netolerantní atmosféru na Slovensku může především malá, ale hlasitá populistická skupina lidí, od bývalého premiéra Roberta Fica po současného ministra financí Igora Matoviče, který si k sobě do vlády přivedl ultrakonzervativní extremisty, např. Štefana Kuffu nebo Borise Kollára. Tito lidé prostě chtějí vrátit Slovensko do středověku za každou cenu.

 

A že tito politici nechodí pro ostrá slova daleko a před zraky médií se nám, LGBTQ+ lidem, vysmívají a dělají z nás lidi druhé kategorie svědčí i několik jejich výroků:

“Světová zdravotnická organizace kdysi homosexualitu zařadila mezi duševní choroby. Nechat nemocné běhat po ulicích a nechat je bez pomoci je velmi vážná chyba.“ (Kuffa)

„Oni patří do ústavu a ne na ulici! Vždy to byli úchyláci a neměli tu diagnózu nikdy vyloučit.“  (Kollár)

„Já si nepřeji, aby zde chodili lidé, kteří budou tvrdit, že jsou ženy, a budou mít mezi nohama 20cm pinďoura.“  (Fico)

Současný ministr financí Igor Matovič by si mohl podat ruku s naším miláčkem Tomiem. Stejně jako Okamura, i Matovič má na kontě několik homofobních výroků. 

„Pellegriniho kamarád – buze*ant pos*aný – má zlaté cihly…” (za tento výrok získal Matovič loni anticenu Homofob roku, která se uděluje při příležitosti Mezinárodního dne boje proti homofobii a transfobii)

“Ovel’a lepšie bude dieťaťu, ak bude v detskom domove, ako sa má pozerať na prerobenú mamu a otca. Bude úplne mešuge…”

Dítě nebude mešuge, pane ministře, když bude cítit náklonnost ke stejnému pohlaví nebo bude mít pocit, že jeho pohlaví neodpovídá tomu, kdo je uvnitř. Mešuge bude, když bude poslouchat ve veřejných médiích homofobní řeči od Vás a Vašich drahých kolegů.

Pokud bude dítě od malička vychováváno v tom, že svět není jen černobílý, že jinakost mezi lidmi není vůbec špatná a milovat člověka stejného pohlaví není otázka volby, stanou se dvě zásadní věci:

🔸 budeme vychovávat tolerantní mladé lidi, kteří nemají potřebu šikanovat druhé za to, kým se narodili,
🔸 děti, které si začnou uvědomovat, že jsou součástí LGBTQ+, se nebudou cítit zmateně, ohroženě a vyloučeně.

Politická scéna na Slovensku to ale vidí jinak. Minimálně každý půlrok se objevují návrhy na omezení lidských práv(*) LGBTQ+ osob a co je horší, téměř vždycky se najde většina, která je ochotná to odhlasovat. Ať už jde o cenzuru jak ve školách, tak v médiích nebo o zákaz vyvěšování duhových vlajek. Hlavní slovenský homofob Marian Kotleba, bývalý poslanec NR SR, má názor jasný:

“Zavedieme pravidlá na kontrolu obsahu médií, nedovolíme, aby boli deti oblbované zvrátenosťami.”

(*)Slovenský parlament taktéž několikrát odmítl návrhy zákona o registrovaném partnerství (1997, 2000, 2012). Místo toho se někteří poslanci snažili navrhnout zavedení institutu partnerského soužití (obdoby registrovaného partnerství), který by párům usnadnil některé právní záležitosti. Ani tento návrh však neprošel. Místo toho v roce 2014 prosazen zákon zakazující stejnopohlavní manželství a současně proběhla změna ústavy, kde se manželství vymezuje jako svazek muže a ženy.

Posledním zaznamenaným případem homofobní rétoriky, která může ovlivnit značnou část veřejnosti, bylo vyjádření hračkářství Dráčik, které na své webové stránky umístilo oznámení, že LGBTQ+ jsou jen různé úchylky ega, že jsme to vlastně my, kdo vytváří napětí ve společnosti a že už je s tímhle vším nemáme obtěžovat. Není to ale první případ, kdy tento obchod šířil nějaké nenávistné homofobní, xenofobní či rasistické myšlenky. Zkuste tyhle věci vzít v potaz, pokud jste chtěli letos vašim dětem kupovat vánoční dárky právě u sráčika/mindráčika.

Tímto proto chceme poděkovat Zuzaně Čaputové za to, že se, jako jedna z mála předních slovenských politiků a političek, nebojí postavit bezpráví čelem, že nazývá věci pravými jmény, že za námi stojí a podporuje nás. 

(* v  době vzniku tohoto článku došlo na Slovensku k dalšímu napadení členů LGBTQ+ komunity. Mladík z Nitry byl převezen do nemocnice poté, co byl napaden dvěma staršími muži za to, že se líbal s jiným mužem na veřejnosti.)

“Hrdinové” skrytí za rouškou sociálních sítí

Najít posměšné, degradující či nenávistné komentáře  vůči LGBTQ+ komunitě není vůbec složité. Stačí otevřít jakýkoliv příspěvek kterékoliv zpravodajské stránky na sociálních sítích, který se týká právě naší komunity a otevřít sekci komentářů. Vždy naleznete alespoň 50 % nenávistných a nepřejících komentářů. A přesně tohle jsme udělaly a prošly si pár komentářů pod příspěvky zpravodajského magazínu Refresher. Z těchto komentářů je nám velmi smutno. V roce 1961 psychiatr Kurt Freund prováděl vědecký experiment ve kterém došel k závěru, že homosexualita není léčitelná. Světová zdravotnická organizace (WHO) ze svého Mezinárodního seznamu duševních chorob v roce 1990 homosexualitu definitivně vyškrtla. Kde jste, hrdino instagramových komentářů, posledních 32 let žil? Na Marsu?Za komunistů nebyla svoboda. Byl popraven kdokoliv, kdo nevyhovoval režimu. Zmiňovat střílení pod příspěvkem týkající se zavraždění dvou mladých mužů z LGBTQ+ komunity je tak odporné, že byste se do totalitního režimu na stranu terorizujících fašistů náramně hodil.Takže po sté – ne, není to otázka volby. Člověk se s jinou sexuální orientací narodí asi tak podobně, jako jste se vy narodil s modrýma nebo hnědýma očima. Proč je potřeba narovnat práva LGBTQ+ lidí? Proč se necítíme bezpečně? Proč se rétorika vysoce postavených politiků musí změnit? Přesně kvůli těmto lidem, který chtějí s kamarádem brát samopal na průvod LGBTQ+ lidí.Kámo, prosím, vrať se do Tvého oblíbeného 20. století, odevzdej telefon, zapomeň na internetové připojení, banány a nech se šikanovat a okupovat nacisty a fašisty.Ach, jak rádi bychom žili život, jako vy heteráci. Tak rádi bychom chodili po ulici a nebáli se projevit lásku své partnerce nebo partnerovi. Tak rádi bychom se vzali. Tak rádi bychom měli práva k dětem, které od malička vychováváme. My bychom tak rádi neřešili to, koho milujeme a s kým žijeme. Jediný, kdo s tím má neustále problém, jste vy.#buddiesincrime

V drtivé většině se jedná o komentáře mladých lidí. Marně u nich hledáme zdravý rozum. Jejich mysl je zahalena kromě nenávisti i spoustou dezinformací, a to pro nás znamená jediné – komunikujeme správně to, kým jsme? Jak si ve 21. století mohou lidé dovolit říct, že “jsme si vybrali že chceme být teplí”? Že není přirozené být v homosexuálním vztahu? Pardon, ale u stovek druhů zvířat je homosexualita prokázána, ale jen lidi trpí homofobií. Tak co je proti přírodě? A i když nejsou někteří heterosexuálové vyloženě nenávistní a nechtějí nás hned “strkat do plynu”, často mají za svým výrokem nějaké ALE.

“Mně homosexuálové nevadí, ale ať mi to neukazují a dělají to doma.”

“Proti gayům nic nemám, ale aby vychovávali dítě? S tím nesouhlasím.”

“Mezi homosexuály mám i přátele, jsem s nimi v pohodě, ale manželství? To je svazek muže a ženy.”

“Dvě holky mi nevadí, to je v pohodě, ale dva kluci? Hnus.”

LIdé si neustále stěžují, že “homosexualitu všude cpeme”. Že jsou zástupci LGBTQ+ v každém seriálu, že neustále pořádáme nějaké pochody nebo třeba zbytečně řešíme smrt dvou mladých kluků. A přesně tyto komentáře nás přesvědčují o tom, že se musí povědomí o LGBTQ+ ještě více znormalizovat. Ale jak na to? Jak lidem zaslepeným homofobní slepotou (a pravděpodobně absencí části mozkových buněk) vysvětlit, jak funguje lidské tělo a že mít jinou než heterosexuální orientaci není otázka volby? Možná si tito hateři ani neuvědomují, že jejich nejlepší kamarád je nevyoutovaný gay, který potlačuje své já, protože poslouchá jedy od svého kamaráda. Nebo třeba sestra, neteř, oblíbený učitel ve škole, lékař, který mu zachránil život, právník, který ho vytáhl z maléru, nebo třeba jeho budoucí potomek, který uteče z domova kvůli homofobnímu otci.

A co vaše homofobní zkušenosti?

Oblíbená a uznávaná česká ilustrátorka Eliška Podzimková s námi na svém Instagramu sdílela příběh, ze kterého šel mráz po zádech. 

Tohle nás neskutečně bolí. Eliška je tak výjimečný a zlatý člověk. Celá řada z nás, slušných a inteligentních lidí, se za svůj život setkala s podobným útokem. Na našem Instagramu jsme se proto zeptaly na vaše nepříjemné zážitky. Víte, co je na tom celém smutné? Že onen nenávistný člověk plive špínu pravděpodobně denně a pokud vás urazí, za chvíli o tom ani neví. Ale v nás tyto okamžiky zůstávají celý život. Dostávají nás nejen do situací nepříjemných, ale i nebezpečných. Je skvělé se nad tyto lidi povznést, však vám nesahají ani po kotníky. Ale… slova opravdu bolí. 

 

Pro všechny hatery – jsme lidi, jsme jedni z vás

Nesuďte LGBTQ+ komunitu podle pár obrázků z Prague Pride ani podle stupidních komentářů na Facebooku. Jsme slušní lidé, kteří chtějí svobodně a bezpečně žít tak, jako žijete vy. Spoustu lidí z komunity má úctyhodnou práci a možná si ani neuvědomujete, že urážíte právě je – lékaře, zdravotní sestry, právníky, učitele, policisty, hasiče, ale také herce, zpěváky, sportovce, paní knihovnici ve vaší oblíbené knihovně, sympatického barmana ve vašem oblíbeném podniku, vaši sestřenici, bratra, nebo dceru. Pořád nám říkáte, jak naši sexuální orientaci někomu cpeme. Ale my se přitom stále skrýváme. Ve svém okolí máme většinu přátel, kteří svou sexuální orientaci sdílejí jen s nejbližšími lidmi, než těch, kteří to “řvou do světa”. Jen kvůli vám a vaší nenávisti.

Uvědomte si, že musíme nonstop přemýšlet nad tím, jestli můžeme vzít svoji holku na ulici za ruku. Musíme skenovat okolí, jestli “je to tady bezpečné”. Dát své holce pusu na ulici? S tím opatrně, může vám přiletět plivanec do tváře. U LGBTQ+ lidí může být i problém se změnou práce nebo stěhováním. Pokaždé musíte přemýšlet:

🔸 Co když mě nevezmou, protože jsem queer?
🔸 Co když budu mít kolegu homofoba, který mi práci znepříjemní?
🔸 Co když na mě soused přes okno bude ukazovat prostředníček?

Jaký je rozdíl mezi námi a vámi? Proč se vám tohle neděje kvůli tomu, že jste hetero? Komu je sakra co do toho, koho milujeme a s kým spíme? Copak my se zajímáme o to, jak to děláte vy doma s manželkou a jaké máte sexuální preference a úchylky? A co lesbické porno? Proč je na Pornhubu sekce s lesbickým pornem stále téměř nejvíce navštěvovaná? Tyhle statistiky nedělají lesby. V pornu je to ale v pořádku, že ano. Ale jak se jedná o práva, to ne, však ty holky jsou občané druhé kategorie.

Je nám tak moc smutno, jak ještě nebylo. Přímý útok na Matuše a Juraje, mladé kluky ze Slovenska, kteří měli celý život před sebou, nás přesvědčil o tom, že se něco musí změnit. Takhle žít přece nemůžeme. Tak dlouho nám trvalo, aby se LGBTQ+ témata dostala více mezi běžné lidi, abychom byli součástí celku, abychom se nemuseli stydět za to, kdo jsme. A teď se nesmíme bát a nesmíme zalézt. Naopak! Pojďme ukázat, že jsme silní. Že tu jsme a chceme žít normální životy se stejnými právy, které mají heterosexuálové. Společnost se musí změnit tak, aby po Matušovi a Jurajovi už žádný Čech ani Slovák nepřišel o život kvůli tomu, koho miluje. 

Hejty na sociálních sítích vás mohou dostat za mříže

Sociální sítě spousta lidí vnímá jako prostor, kde mohou vyjádřit jakýkoliv názor bez ohledu na to, že by se museli bát, zda je za to někdo bude stíhat. Jenže to už v poslední době není tak docela pravda a to, co někteří považují za svobodu projevu, se může překlenout do kategorie přestupku, někdy i trestného činu.

Jenže. To bychom nebyli v Česku, aby to nemělo nějaký háček. Český trestní zákoník neobsahuje legální definici trestného činu z nenávisti, nicméně ale pracuje s trestnými činy, které tyto prvky obsahují. A i když se v některých kategoriích těchto trestných činů nejvyšší sazby pohybují až okolo 3 let vězení, co se týče útoků namířených na sexuální menšiny, tam jsou tresty podstatně nižší (nejčastěji jde o podmínky, peněžité tresty nebo obecně prospěšné práce).

Dalším častým problémem je nedůvěra k policii samotné. V případě napadení se na policii obrátí asi jeden z deseti napadených. Toto děsivě nízké číslo má dva hlavní důvody. Zaprvé napadení nepovažují takové útoky za dostatečně závažné, aby se jimi dál zabývali. Oznámení útoku bývá časově náročné a řada obětí se k němu nechce vracet. Druhým důvodem je to, že se napadení domnívají, že by policie s útokem stejně nic neudělala například kvůli nedostatku důkazů, případně že dalším útokům stejně nemůže zabránit. Zároveň mají obavy, že se od policistů dočkají spíše bagatelizování útoku, zesměšňování, ba dokonce dalšího napadání. Jakkoli je rozhodnutí policii nekontaktovat pochopitelné, přispívá k tomu, že pachatelé zůstávají bez trestu, a mohou tak v napadání dál pokračovat (via In IUSTITIA).

A nakonec, ani policie samotná nemá takové kapacity na to, aby dokázala monitorovat obsah celého internetu, proto je na nás, abychom závadný obsah sami nahlašovali.

Jaké jsou tedy vaše možnosti, pokud jste svědkem nebo samotnou obětí nenávistných útoků (nejen na internetu)?

• na sociálních sítích nahlašujte autory příspěvků provozovateli stránek
• udělejte si screenshoty příspěvků, které můžete později použít jako důkazní materiál
• obraťte se na policii
• nahlaste tyto činy přes Portál občana (https://obcan.portal.gov.cz/prihlaseni), který zřizuje Ministerstvo vnitra

Linky bezpečí a poradny

“…Znám to. Bolí to. A zvládneme to. Ale jenom pokud zůstaneme naživu. Je nás dost na to, abychom si dokázali pomoct a abychom dokázali přesvědčit ostatní, že s obyčejnou lidskostí, s obyčejným respektem, se nám všem bude žít mnohem snadněji. Protože dobro se šíří mnohem rychleji než zlo. Jenom je někdy těžký ho v takových chvílích najít.” 

Přesně těmito slovy reagoval český novinář Filip Titlbach v osobním vzkazu pro Lukáše, který se v návaznosti na bratislavskou střelbu, neochotu slovenských politiků něco změnit a na celkovou nepřátelskou atmosféru ve společnosti, rozhodl spáchat sebevraždu. Díky včasnému zásahu jeho kamarádů Lukáš stále žije. Jiní takové štěstí mít nemusí.

Filip to nemohl vystihnout lépe. Četné studie prokazují, že u LGBTQ+ osob je mnohem vyšší riziko psychických problémů (které mohou vyústit i v sebevraždu) spojené s tím, že „LGBTQ+ lidé prožívají strach, že je jejich okolí nikdy nepřijme a oni nikdy nebudou moci dostát společenským požadavkům. Ve chvíli, kdy tento strach roste, se smutek může proměnit v beznaděj, kdy se zdá, že neexistuje jiné východisko než „nejjednodušší“ řešení v podobě sebevraždy,“ upozornil psycholog Josef Smrž. Když se k tomu všemu přidá ještě stupňující se nenávistná rétorika, je zaděláno na pořádný problém.

Pokud ses i ty někdy ocitl/a v situaci, kdy to na tebe všechno spadlo a nevíš jak dál, máme pro tebe pár míst, kam se můžeš se svými problémy a trápením obrátit a kde ti moc rádi pomůžou.

Slovensko

• InPoradňa https://inporadna.sk/
  • provozuje Iniciatíva Inakosť, poskytuje podporu, sociální, psychologické a právní poradenství LGBT+ lidem
• Prizma https://www.prizma-kosice.sk/
  • komunitní a poradenské centrum pro LGBT+ lidi
• IPčko http://www.chcemsazabit.sk
  • psychologická poradna pro ty, ktorí sa ocitajú na životnej križovatke a nechcú alebo nevládzu ísť ďalej.

ČR

• S barvou ven https://www.sbarvouven.cz/ 
  • online poradna, organizuje podpůrné skupiny pro mladé LGBT+ lidi i jejich blízké
  • nabízí i online formulář pro oběti předsudečných útoků (https://in-ius.cz/form/index.php)
• In IUSTITIA https://in-ius.cz/
  • provozuje poradnu Justýna, která poskytuje odborné sociální a právní poradenství lidem dotčeným předsudečným násilím a projevy nesnášenlivosti

(Částečně převzato ze stránek Společně proti nenávisti www.spolecneprotinenavisti.cz což je otevřená výzva vládě a parlamentu České republiky k přijetí konkrétní legislativy k ochraně LGBTQ+ lidí, rodin a dětí.)