Marek Christ je doslova na roztrhání. Působí jako předseda správní rady brněnského spolku STUD, který hájí práva a zájmy LGBT+ komunity. Pomáhá jejím členům najít své místo v životě a kromě jiného organizuje nejkouzelnější duhovou akci v ČR – duhový ples Queer Ball. A nově také Brněnský Pride Week. Jak Marek vnímá společenské akce okem zkušeného organizátora s ohledem na ztíženou ekonomickou situaci? Jsou Brňáci tolerantní vůči LGBT+ komunitě? Jak vypadal letošní Brněnský Pride Week nebo jestli Markovi někdo pomáhal najít jeho místo v životě… To a mnohem víc se dozvíte v tomto rozhovoru.
Marku, jsi organizátorem podle mě nejkouzelnější LGBT+ akce v ČR – duhového plesu Queer Ball. Můžeš našim čtenářům na začátek představit tvoji myšlenku a vizi, se kterou společenské akce pro LGBT+ komunitu a její přátele organizuješ?
Než jsem se dostal k přípravě Queer Ballu, nosil jsem myšlenku organizace akce plesového typu pro LGBTQ+ lidi v České republice již několik let v hlavě a přemýšlel, jak to všechno dát dohromady. V těchto měsících je to shodou okolností přesně 10 let, co jsme začali první brněnský ples připravovat. V roce 2012 jsme ve spolku STUD dali dohromady tým akčních lidí, kteří se na organizaci plesu chtěli podílet. Postupem času jsme z neznámé akce udělali poměrně významnou komunitní událost, která si za ty roky získala své dobré jméno
a kromě Brna nyní připravujeme ples také v Praze. Hlavní myšlenkou a mottem plesu je, aby si na něm mohli zatančit všichni bez ohledu na to, kým jsou. No, a možná právě toto dělá z tohoto plesu tak skvělou akci s báječnou atmosférou.
Dva roky pandemie – to je snad noční můra pro organizátory jakékoliv společenské akce. Jak jste se s krizí vypořádali? Zavřené restaurace dovážely jídlo domů nebo si otevřely výdejní okýnka. Našli jste si i vy v této době nějaký jiný způsob, jak se realizovat i přesto, že jste akce organizovat nemohli?
Bohužel covid překřížil naše plány v březnu roku 2020, kdy nám tři dny před pražským plesem zakázali tuto akci pořádat. Byl to pro nás samozřejmě šok, ale podařilo se nám s ním naštěstí srovnat. Neutrpěli jsme vážnější újmu. Co se dělo další dva roky všichni víme. Chvíli bylo otevřeno a chvíli jsme zase seděli doma a nemohli nic dělat. Pro nás jako organizátory bylo v té době pořádání takové akce jedno velké riziko, a proto jsme se rozhodli Queer Ball po dobu téhle nejistoty neorganizovat. Dali jsme si pauzu a čekali jsme, co se bude dít. Všichni z nás mají své zaměstnání, takže jsme se v té době soustředili hlavně na práci a naše osobní životy. Bohužel jsme v tak nejistém období tento neziskový projekt museli nechat být.
Pandemie je (snad) zažehnána, ale dva roky jsou dlouhá doba. Změnili lidé své chování odrážející se v návštěvnosti společenských akcí?
Musím říct, že z pohledu organizátora společenských akcí v období února a března, kdy je největší počet respiračních onemocnění, je situace stále velmi nejistá. Nikdo neví, co bude a jak se to
s covidem bude vyvíjet. Netušíme, zda opět nebudou omezeny společenské akce a zda se nevrátí to, co bylo v zimě po dobu posledních dvou let. Já si stále nejsem jistý, zda je už všechno zažehnáno. Každopádně musím říct, návštěvníci rozhodně své chování během posledních dvou let ve vztahu
ke kultuře hodně změnili.
„Panuje velká nejistota, lidé vstupenky kupují na poslední chvíli, naučili se být doma a přemýšlet jakou akci si vyberou.“
Pro kulturu a společenské akce to není vůbec dobrá doba. Jakožto organizátorovi společenských akcí se mi nyní velmi strašně plánuje a odhaduje. Také s ohledem na válku na Ukrajině a stoupajícím cenám přemýšlí hodně lidí jinak. Těch neznámých je tam tolik, až mě to samotného děsí a straší. Uvidíme v září, na kdy máme naplánovaný Queer Ball v Brně a Praze. Snad si návštěvníci svou cestu na naši akci opět najdou.
Kromě organizace Queer Ballu jsi pořádal i další vydařenou akci v Brně – Brněnský Pride Week. Jak jsi byl s akci spokojený, splnila tvoje očekávání?
Akci jsme v mnohem menším měřítku uspořádali již v loňském roce, kdy jsme si vyzkoušeli, jaké to je organizovat týdenní akci a zda je o něco podobného typu
v Brně zájem. Letošní Pride Week určitě splnil nejen mé očekávání, ale také očekávání všech ostatních lidí v týmu. Společně jsme uskutečnili mnoho akcí, které obohatili LGBTQ+ komunitní život v Brně. Díky tomuto úspěchu máme spousty nadšení, sil a elánu do plánování třetího ročníku v roce 2023.
Brněnský Pride Week byla akce nadupaná všemi možnými událostmi pro LGBT+ komunitu
a její přátele. Která se nejvíce líbila právě tobě?
Brněnský Pride Week organizuje pestrá směsice lidí, kteří tvoří jeho program a podobu. Každý z nás přinesl do programu nějaký zajímavý prvek a svým způsobem ho obohatil. Díky tomuto pestrému složení byl program opravdu různorodý. Měli jsme v pride týdnu stand up, přednášky, besedy, diskuze, workshop, promítání, party. Bylo to opravdu velmi pestré. Já osobně jsme se všech akcí nestihl zúčastnit, protože jich bylo opravdu moc. Musel jsem se věnovat i jiným osobním věcem. Asi nejde říct, která akce se právě mně líbila. Líbilo se mi, že se nám podařilo dát dohromady zajímavý program, který oslovil návštěvníky. To je asi má největší radost.
Jaká je z tvých zkušeností LGBTQ+ komunita v Brně? Jsou Brňáci vůči LGBTQ+ komunitě tolerantní?
Z mé osobní zkušenosti musím říct, že Brňáci tolerantní jsou. Samozřejmě tady budou osoby, které tolerantní nejsou, ale já pevně věřím, že těch je v Brně menšina.
Jak jsi se vlastně dostal k organizování LGBTQ+ akcí?
Já jsem takový organizační typ člověka. Proto mě kdysi oslovil kamarád, ať jdu dělat na jednom STUDovském projektu a já se postupně tak nějak vypracoval a dostal k organizování dalších akcí. Kdybych teď nebyl ve STUDu, asi bych organizoval jiné akce a aktivity, protože mě to bavilo už od dětství.
Jsi zároveň předsedou správní rady zmiňovaného spolku STUD. Co je hlavním cílem organizace? Jaké akce letos ještě chystáte?
Jsem předsedou tohoto spolku již pár let a snažím se, aby jeho náplň a poslání, které spatřilo světlo světa již v roce 1996, bylo stále živé. Hlavním posláním naší organizace je působit ve prospěch gay, lesbické, bisexuální a transgender minority a usilovat o její plné právní
i faktické zrovnoprávnění s ostatními členy společnosti. Hlavní činností spolku je také hájení práv a zájmů LGBTQ+ osob, napomáhání LGBTQ+ osobám při hledání a rozvoji jejich vlastní identity, usilování o zvýšení informovanosti veřejnosti o LGBTQ+ minoritě, pořádání kulturních a společenských akcí prezentujících tuto menšinu a její kulturu, umožňování snazšího navázání kontaktů mezi jednotlivci této minority, působení na poli výchovy této minority v oblasti partnerského soužití a aktivní účast na činnostech spojených s prevencí HIV a jiných pohlavně přenosných chorob. Je toho opravdu hodně.
Pomáháš lidem z LGBTQ+ komunity najít své místo ve společnosti. Jak jsi našel toto místo ty sám? Pomohl třeba někdo tobě?
Přiznávám, že já sám jsem si to místo ve společnosti nehledal. A ani jsem ho nemusel nějak moc hledat nebo hledat speciální pomoc. Úplně jsem to neřešil. I když mě asi v minulosti ovlivnilo to, že jsem před 23 lety poznal svého partnera a společně jsme řešili a řešíme spoustu věcí.
„Tím, že jsem měl a mám tohle zázemí, jsem se mohl soustředit spíše na pomoc ostatním a to stále trvá.“
Takže když nad tím teď přemýšlím, tak to byl asi můj partner, který mi pomohl. Což je strašně fajn.
